Duben 2015

29/4/2015

29. dubna 2015 v 20:49 | Bou |  diary.

dneska jsme ve škole poslední dvě hodiny měli nějaký projekt, něco o vědě, přijel tam nějaký norský věděc a mluvil tam anglicky a taky tam byl překladatel, který nám to překládal, protože asi neumíme dobře anglicky. a spojili jsme se s další třídou, takže všude kolem mě někdo byl a já jsem se zas cítila divně. ale i tak to bylo celkem fajn. a ten překladal vypadal celkem dobře.

čekám a čekám, jak totální kráva, až mi napíše a zase si budem psát dvě hodiny, jako dřív, a bude to zase boží a já si zase budu připadat v pohodě a budu mít nějakou kámošku, ale ne, ona na mě prostě sere a nenapíše mi. proč mě to vlastně tak překvapuje, že? od začátku devítky jsme spolu nepromluvily jednu jedinou větu. asi bych se už měla smířit s tím, že mě prostě nikdo nepotřebuje.


22/4/2015

22. dubna 2015 v 16:29 | Bou |  diary.

já úplně miluju fotky přírody. nevím proč. připadá mi to prostě strašně krásné. a víte co je fakt boží? že takové fotky budu moct dělat, protože jsem se dostala na školu, takže ze mě bude fotorafka. jsem nejšťastnější člověk na světě.
samozřejmě, i bez školy můžu fotit přírodu, ale dokud se to nenaučím pořádně, nikdy to nebude tak krásné. (zatím budu muset stahovat fotky z tumblru.)

nějak mi přestává vadit, že nemám kamarády a je to fajn. no a co, že nemám kamarády, kdo je potřebuje? možná je to tím, že za dva měsíce už nikoho z nich neuvidím. je to strašně fajn pocit, být po dlouhé době zase, tak nějak, šťastná, protože už konečně nemyslím na lidi, kteří nemyslí na mě. nepotřebuju kamarády, mám hudbu, knihy, jídlo a blog, nic jiného nepotřebuju.

víte, je fakt strašně boží mít blog. je to takové místo, kde se můžu vypsat, vykecat, vybrečet a rozplývat nad písničkami, aniž by to někomu vadilo. (nevadím vám to, že ne?)


17/4/2015

17. dubna 2015 v 17:05 | Bou |  diary.

dlouho jsem se neozvala, že? určitě jste si mysleli, že jsem umřela, nebo něco, že? ale neumřela jsem a nikdy neumřu, jsem satan a budu tu navždy. ne, vlastně je dost možný, že někdy umřu, je dost možný, že někdy umřou všichni a na zemi nezůstane žádný člověk. yay.


strašně mě štve, že je za chvíli léto a že já zase budu sedět doma na prdeli a čumět do zdi, zatímco ostatní budou někde venku, taky mě štve, že končí devítka a že nikomu z těch kreténů s hnusnými ksichty nestojím ani za obyčjné "čau", ani za jediný pohled, prostě mě ignorují, proč ne, že. mě vlastně ani tak neštve to, že mě ignorují, spíš mě štve ten pocit samoty. (já si furt na něco ztěžuju, že?)


3/4/2015

3. dubna 2015 v 14:20 | Bou |  diary.
i am expendable
but i guess that's just the way things go
i'm a ghost in foreign postal codes
losing faith in what brings you hope

možná by mi to všechno mělo být u prdele, protože už dávno nejsme kamarádi, ale prostě to z nějakého důvodu nejde. a možná bych měla být šťastná, protože on je šťastný, ale prostě to nejde. sakra, sakra, sakra. proč to pořád řeším? nikdy se nepozdravíme, vlastně se na sebe ani nepodíváme a já si pořád opakuju, že na něho kašlu, protože on kašle na mě, proč bych sakra měla řešit, někoho, kdo neřeší mě, what the fuck is happening?

chtěla bych umět číst myšlenky, abych věděla, co si o mě lidi myslí. asi by bylo fajn znát jejich názor na mě, možná bych se pak cítila líp. a taky bych chtěla vědět, jak o mě mluví spolužáci, nebo ti, které jsem ještě před pár měsíci nazývala kamarády. jestli o mě mluví hezky, nebo ne, damn, vlastně bych chtěla vědět, jestli o mě vůbec s někým mluví nebo na mě už kašlou tak moc, že nemají potřebu mě s nikým řešit.

chci jít ven, ale nemám s kým, protože na mě všichn kašlou, a nechci jít ven sama, protože je to divné a protože mám strach, že potkám, někoho kdo mě zná a já fakt nechci nikoho potkat, vlastně k tomu ani nemám pořádný důvod, jen prostě nemám ráda lidi.

i'm sick and tired of hating who i've become
it's getting worse every day i spend home alone
writing myself to death stands in place of sleep
i am an unlocked door and you're a fucking thief