17/2/2017

17. února 2017 v 22:11 | Bou |  diary.
jedna z mých nejoblíbenější kapel dnes vydala novou písničku a je fakt úžasná a já ráda úžasné věci šířím dál a byla bych ráda, kdyby jste si tu písničku poslechli.

připadá mi hrozně vtipné, že tady píšu jen, když mám špatnou náladu.
cítím se hrozně osaměle. nevím, jestli je to tím, že je pátek večer a já sedím doma na zadku s písničkama a s kakaem a s pocitem totální nedůležitosti, nebo tím, že prostě jsem fakt totálně osamělá.

slovák si užívá někde v klubu s lidma, kteří jsou mnohonásobně lepší, než bych já kdy mohla být, a já nevím, jestli mu mám napsat. nechci ho otravovat a vlastně by možná bylo zbytečné mu psát, protože si nemyslím, že by odepsal, protože, kdo by si sakra radši psal s nějakou divnou holkou, když má kolem sebe lidi, kteří jsou lepší než ona, a když se může opít a prostě být šťastný? nikdo.

i když mám kolem sebe lidi, které nazývám kamarády, cítím se osamělá. nevím, co mám dělat. je to moje chyba? dělám něco špatně?

chuť se opít nebo zhulit pořád trvá.

a miluju kakao. a all time low.

nechci se cítit osamělá.
 

proč

13. února 2017 v 22:11 | Bou |  i don't know.
proč moje vlasy nikdy nevypadají tak, jak byc chtěla
proč se do zelené v mých očích musí míchat hnědá
proč můj nos není rovný
proč nejsem dost dobrá
proč jsem tak zasraně naivní a pořád věřím, že to přece jen vyjde a všechno bude úžasné
proč si pořád přeju, aby to vyšlo a bylo to úžasné
proč nejsem ničí první možnost
proč si přeju, abych pro lidi znamenala mnohem víc, než znamenám
proč si přeju být u někoho první
proč to nedává smysl
proč proč proč
?

y

11. února 2017 v 22:47 | Bou |  i don't know.
2:31am
ona ležela ve své posteli,
ve sluchátkách jí hráli milovaní all time low
v rukou držela mobil,
pozorovala jeho jméno
a myslela na jeho tetování,
tričko metallica
a jeho nádherné modré oči
nemohla ho vypustit z hlavy
a přemýšlela, jestli na ní taky myslí

on ležel ve své posteli
v rukou držel mobil a pozoroval její jméno
a myslel na její hnědé vlasy,
které se na některých místech divně až roztomile vlnily,
na její košile,
které se mu na ní tak moc líbíly
nemohl jí vypustit z hlavy
a přemýšlel, jestli na něj taky myslí

/tenhle článek obsahuje lži/
 


x

11. února 2017 v 10:46 | Bou |  diary.
"when i text you, it means i miss you, when i don't text, it means i'm waiting for you to miss me"

zkusila jsem to. a pak jsem čekala.

a on nenapsal. nepsali jsme si dva dny, což mi připadá hrozně moc, vzhledem k tomu, že jsme si psali každý den. nevím, jestli za to můžu já, že jsem mu nenapsala a jako naivní pizda jsem si myslela, že bych mu třeba mohla chybět nebo tak něco, a nebo, jestli za to může on, protože do našeho přátelství nedává tolik, co já, a do prdele, vždyť já ani nevím, jestli to je přátelství. dá se pětiměsíční psaní přes facebook nazvat přátelstvím?

upřímně si myslím, že je celkem rozdíl v tom, když nenapíšu já a když nenapíše on. já nepíšu, protože jsem věčně sama a on je věčně s někým, s lidmi, kteří jsou mnohonásobně lepší, než bych kdy mohla být já, nepíšu, protože ho nechci otravovat, protože má kolem sebe ty lepší lidi, se kterými nemusí myslet, na tu pizdu z česka, které z nějakého důvodu začal psát a začal se jí srát do života a ona ho začala brát jako nejlepšího kamaráda a sakra, nevím, co mám dělat. připadám si jako totální kráva.

chtěla bych ho vidět. alespoň jednou bych chtěla, aby přijel, nebo abych já měl možnost jet na slovensko, abychom se mohli vidět, aspoň jednou.
j e d n o u

často, přemýšlím, proč já. proč si vybral mě, když má kolem sebe lepší lidi a nepotřebuje nikoho tak osamělého a nezajímavého, jako jsem já, a proč si sakra nevybral někoho lepšího. sakra.

/napsáno 10.2. kolem půlnoci se slzami v očích, nádherným hlasem eda sheerana ve sluchátkách a neuvěřitelnou chutí se opít nebo zhulit/

(tohle nejspíš odstraním, protože je to sračka. můj život je taky totální sračka, možná ho taky odstraním hahaha you see what i did here? omg i'm so funny kill me pls)

7/1/2017

7. ledna 2017 v 18:07 | Bou |  diary.

já tak přemýším, že bych se možná už konečně měla smířit s tím, že prostě nejsem nijak důležitá a že prostě tak nějak existuju a že moje role v životech ostatních není nijak podstatná. jsem jedna z mnoha. nikdy nejsem první ani druhá, dokonce nejsem ani třetí, jsem někde mezi posledníma.

ale já chci být důležitá, tak zatraceně, šíleně, neuvěřitelně moc chci být pro někoho důležitá a nebýt jen jedna z mnoha a hrozně mě to štve a nevím co mám dělat. proč nejsem dost dobrá?
proč nejsem dost dobrá?
proč
nejsem
dost
dobrá
?

myslela jsem si, že rok 2017 by mohl být tím lepším rokem, že bude všechno fajn, že já budu fajn a že život bude tak nějak prostě fajn. ale to byl nemohla být já, aby se to neposralo hned na silvestra. (tady se hrozně hodí ten obyčejný usměvavý smajlík. celý můj život je takový usměvavý smajlík.)

koupila jsem si modrou barvu na vlasy a myslela jsem si, že budu mít modré vlasy že to bude super. znáte ten pocit, když si světle hnědé vlasy barvíte na modro a ve výsledku máte pořád světle hnědé vlasy? ne? můžu vám zaručit, že je to jeden z nejlepších pocitů, jaký můžete zažít. (opět bych tu nejradši hodila jednoho usměvavého smajlíka.)

zmínila jsem se tu už někdy o tom, že mi většina mých plánů nikdy nevyjde?

ja nevím, jestli jsem tak blbá, že si ani neumím nabarvit vlasy (kecám, vím to, jsem blbá.) nebo jestli je to znamení, že se na to mám rovnou vysrat a nic v tomhle roce neplánovat, protože to stejně nevyjde, a já bych radši asi měla jít někam do rohu nebo jít do piče a už se nikdy nevracet. (pardon za to sprosté slovo, mě se upřímně hrozně nelíbí, jak mluvím sprostě, ale tady se ani jiné slovo nehodí.)

na silvestra jsem se cítila tak neuvěřitelně osaměle, že jsem měla neuvěřitelnou chuť se opít nebo zhulit, ale nemohla jsem, a tak jsem jen seděla a poslouchala písničky a přemýšlela, jestli moji kamarádi, kteří jsou venku a chlastají, vůbec alespoň na sekundu pomysleli na moje jméno a na mojí nepodstatnou existenci. myslím si, že ne. (s každým dalším odstavcem zjišťuju, žee jsem fakt selfish bitch, co potřebuje neusátlou pozornost.)

uvnitř sebe cítím, že rok 2017 bude super rok. (usměvavý smajlík.)

30/12/2016

30. prosince 2016 v 22:24 | Bou |  diary.

připadá mi to vtipné. že vždcycky zůstanu sama. nevím, jestli je to moje chyba, jestli dělám něco špatně, nebo jestli je to prostě tím, jaká jsem.

hrozně moc bych chtěla být u někoho na prvním místě. tak hrozně moc.

zítra je silvestr a já, jako každý rok, budu sama. všichni moji kamarádi - upřímně se divím, že nějaké mám - budou někde pryč s někým jiným a já budu sedět doma na zadku jak totální kráva. vím, že mám kamarády, ale cítím se tak zasraně osaměle a nevím, co mám dělat. co dělám špatně?

slovák bude zítra někde chlastat s p. a r. a štve mě to a vlastně ani nevím, co přesně mě štve. štve mě, že u něj nejsem na prvním místě, že určitě nejsem ani na druhém ani na třetím, asi jsem fakt nějaká hrozná selfish bitch a potřebuju všechnu jeho pozornost a fakt si připadám jak píča, štve mě, že neustále zapomíná na něco, co jsem mu napsala, jako by to ani nevnímal, všechno mě štve, sakra. sama sebe štvu.

občas tak přemýšlím, proč se baví zrovna se mnou.

(tohle vůbec nedává smysl a asi to za chvíli vymažu. nebo vymažu celý blog, to bude asi nejlepší.)

27/12/2016

27. prosince 2016 v 14:38 | Bou |  diary.
včera jsem objevila kapelu, kterou jsem hned musela dát do mého seznamu oblíbených kapel. v tom seznamu je asi 60 kapel a vlastně to ani není seznam, ale asi si nějaký ten seznam někdy udělám a napíšu tam všechny názvy svých oblíbených kapel a nalepím si to na zeď a bude to super a tak.nebude, ale pšt.jo a asi jsem zamilovala do toho zpěváka. (jen tak btw)

rozhodla jsem se, že mu tady budu říkat slovák, protože on mi připadá divné a blbé a protože si zaslouží nějakou přezdívku a protože je slovák a protože je úžasané, že je slovák a prostě je úžasný. takže prostě slovák.

včera jsme si psali skoro celý den. potom jsem za ním a za dalšíma milion lidma (jen 10), kde byla btw i r., jeho kamarádka, která je úplně super a na kterou občas žárlím (jen tak mimo), a on mi pak napsal, že má možnost jet s tátou do polska a že neví, jestli má jet a já jsem mu napsala, ať jede jestli chce, ale přitom jsem vlastně ani nechtěla ať jede, protože jsem s ním chtěla být tak do 3 do rána, ale na tom nezáleží. on potom napsal, že teda jede, a já jsem se cítila tak nějak dobře, že tam jede a začala jsem přemýšlet o tom, jestli tam jede, protože jsem mu řekla, že tam má jet, a nebo jestli by tam jel i kdybych mu řekla, ať nejezdí. (teď se úplně cítím, jako nějaká selfish bitch, asi za chvíli hodím notebook z okna a už nikdy nic nenapíšu.)

takže jel a my jsme si psali. pořád jsme si měli o čem psát, což mě docela překvapilo, ale bylo to fajn. potom v jednu chvíli přestal odepisovat a já jsem si po deseti minutách začala představovat jejich auto někde ve stromě, protože mi předtím psal něco o tom, že někde nebyli světla a že by se mohli klidně vyjebat. začala jsem se cítit tak divně, ale potom zas napsal a já jsem zas byla happy jak nikdy. yaaay.

já jsem potom tak nějak naznačila, že si nejsem jistá, jestli se spolu budeme bavit ještě třeba za rok, protože jsem postě pesimistická pinda a pořád musím myslet na konec, a on napsal, že budeme.

potom jsme si už psali víc než 6 hodin a já jsem napsala, že si už píšeme víc než 6 hodin a jak to se mnou může vydržet a on napsal, že to je super. a měl pravdu, bylo to super. až moc super. o půl čtvrté jsme šli oba spát.

je to super.

(a abych nezapomněla, V. má hnědé oči.)

na konec tu jen tak hodím fotku lesu, protože miluju lesy a protože proč ne.

26/12/2016

26. prosince 2016 v 14:18 | Bou |  diary.
teď mě tak z ničeho nic napadlo, že nevím, jaké má V. oči.

znám ji rok, ale za tu dobu jsem si prostě nemohla zapamatovat, jaké má oči.

je hrozně krásná. ne, že by se mi nějak líbila, ale prostě je hrozně krásná. ale jo líbí se mi. nebo se spíš líbí to, že se v mojí blízkosti vyskytuje holka, která je na holky, což znamená, že by mě možná někdy za několik let mohla milovat (milovat? wtf?). ale je taky na kluky a já nejsem kluk, takže tady je první z miliónů důvodů, proč by nemohla. a další z těch důvodů je to, že jsem neuvěřitelně stydlivá pinda a nehorázný overthinker a hrozně divný člověk. takže asi nic. *crying in corner*

všechno by mohlo být jednodušší, kdybych nebyla taková, jaká jsem.

včera jsem byla s tátou, jeho přítelkyní a její dcerou u dědy a babičky a s tou její dcerou jsem mluvila poněkud víc než obvykle, což je pokrok a možná bych si mohla zatleskat. *tlesk tlesk*

by the way, ona je taky hrozně hezká. ale není ten typ lidí, které bych chtěla ve svojí společnosti a vsadím se, že já už vůbec nejsem někdo, koho by ona chtěla ve svojí společnosti, vlastně si myslím, že mě nikdo nechce ve svojí společnosti, takže *crying in corner again*

až zas začne škola, tak hned první den zjistím, jaké má V. oči. pokud do té doby neumřu nebo tak.

mohla bych se podívat na nějakou její fotku, ale já to chci zjistit naživo. /naživo? wtf?/

stejně se na její fotku podívám, takže to je asi jedno a tím pádem všechno, co jsem napsala, ztrácí smysl a já bych se asi fakt měla hodit o zeď.

idk.

25. prosince 2016 v 20:14 | Bou |  diary.
sedím na posteli, na svém úžasném černém prostěradle (emo), na nohách mám položený notebook, vedle sebe knihu od johna greena, pouštím si videa z koncertů tonight alive - už jsem se tu někdy zmínila o tom, že je miluju a že miluju jennu mcdougall a že jsem do ní asi nehorázně zamilovaná a že jsem asi na holky a že jí prostě miluju? ne? tak se o tom zmíním teď, NEHORÁZNĚ JE MILUJU A ASI JSEM PLATONICKY ZAMILOVANÁ DO JENNY MCDOUGALL. jen tak mimo - a připadám si jako blbec.

přemýšlím, jestli mu mám napsat. ten on je jedna úžasná osoba, která se nějakým zázrakem před třemi měsíci dostala do mého života, za což jsem neuvěřitelně vděčná a pravděpodobně, tu o něm bude více článků, protože on je prostě úžasný a já o něm chci psát.

totiž, já mu chci napsat, ale jsem nehorázný overthinker a pořád přemýšlím, jestli ho neotravuju nebo tak i když píše, že ho neotravuju, ale já si to i tak myslím, kill me pls. já vím, že řeším hovadiny a že bych místo toho radši měla řešit, co budu dělat se svým životem, když propadnu z matiky a nedostanu se do třeťáku a neudělám maturitu a tak, ale nemůžu si pomoct.

před pár dny, možná týdnem, se to začalo tak nějak ... hroutit? ne přímo hroutit, prostě to bylo takové divné. připadalo mi, že si se mnou psát nechce a že ho otravuju a že proč by si měl psát se mnou, když si může psát s lepšíma - o tomhle vlastně přemýšlím pořád, ale teď to bylo tak zasraně silné.

potom mě nehorázně naštvalo něco, co udělal, vím, že si to neuvědomil a ani ho nenapadlo, že by mě to mohlo zklamat nebo naštvat, což není jeho chyba, vlastně je to spíš moje chyba, protože jsem naivní pinda. (zmínila jsem se už někdy o tom, že jsem naivní pinda?)

pořád přemýšlím o tom, co budu dělat, až naše "kamarádství" skončí. asi budu hodně v prdeli.

tenhle článek vůbec nedává smysl (vlastně nic na tomhle blogu nedává smysl, ani tenhle blog nedává smysl, můj život nedává smysl) a asi moc řeším hovadiny a trochu lituju toho, že jsem zase začala psát, mám hroznou chuť skočit do zdi a způsobit si nějaký otřes mozku nebo rovnou krvácení a papa.

připadám si jako nějaká třináctiletá holka. (nic proti třináctiletým holkám. fakt ne.)

ehmmmmmm hi? idk

25. prosince 2016 v 19:40 | Bou
džízs krajst wot iz hepnink

pamatujete si na mě? určitě ne že. já jen, že jsem zase chytla tu divnou náladu, kdy potřebuju všechny ty sračky, které mám v hlavě dát někam pryč, někomu to říct nebo se někde vypsat nebo se zabít hahaha a jelikož nemám kamarády, nezbývá mi nic jiného, než to psát sem.

nebyla jsem tady asi víc než rok a pořád tenhle blog, věc, místo, kde si vylívám moje černé a ledové srdíčko, cokoliv, pořád existuje, což se fakt divím. myslela jsem si, že už to dávno odstanili, což by možná bylo i lepší.

sooo here i'm again.

*celebrating because this bitch bou is back*

(nemám ponětí, jak dlouho mi to vydrží)

Kam dál